Zdaleka ne všichni lidé touží po klidném, pokojném životě. Jsou i takoví, kteří jej chtějí mít plný vzrušení a nebezpečí. A to bez ohledu na rizika, která tento způsob života přináší – naopak, právě proto, že je zde riziko, se jim takový život líbí.

To se může většině z nás zdát zvláštní. Přeci je, podobně jako u všech ostatních živočichů, jedním z našich nejzákladnějších pudů je chránit se před nebezpečím. Zdánlivě tedy nedává smysl, že jej někteří lidé cíleně vyhledávají. Pokud se však na celou věc podíváme blíže, zjistíme, že tomu tak nemusí být.

V první řadě je zde fakt, že si lze na adrenalinu v podstatě vypěstovat závislost. A to je jednou z hlavních příčin toho, proč tolik někteří lidé milují nebezpečí. Zkrátka a jednoduše potřebují ten pocit, který máme, když se nám do žil začne vyplavovat větší množství adrenalinu, a není divu.

V takovém případě totiž v našem těle dochází k mnoha fyziologickým změnám. Srdce bije prudčeji a rychleji, aby byly svaly co nejvíce okysličeny. Tím jsou připraveny na velkou fyzickou námahu, spojenou buď s bojem, nebo s útěkem.

Dále zpomalí, nebo zcela ustane trávení. To by totiž zbytečně spotřebovávalo energii, která by mohla být potřebná pro překonání daného nebezpečí, a to si tělo zkrátka nemůže dovolit. Ačkoliv toto riziko nemusí být zcela reálné (například na horské dráze či při bungee-jumpingu, kdy jsme jištěni, aby se nám nic nestalo), naše tělo o tom neví.

Také se nám zostří smysly, díky čemuž dokážeme reagovat i na nejmenší podněty. Díky tomu všemu jsou pak naše reakce rychlejší a můžeme i spíše udělat správná rozhodnutí. A právě tento příval je něco, co lidi značně láká. Zvláště když vědí, že ono nebezpečí je pouze „jako“. Do toho skutečného je z nich ochoten jít už jen málokdo. A to i přesto, že procesy probíhající v našem těle jsou přitom úplně stejné.