Podobně jako mnoho dalších věcí, i společnost prochází postupně vývojem. Mění se nejen módní trendy, ale také celkové smýšlení. Když se pak podíváme do historie, zdá se, že jsme na tom lépe – ženy mají nyní již mnohem více práv, a odlišná barva kůže či sexuální orientace nejsou takovým problémem, jako kdysi. Vypadá to tedy, že jsme značně pokročili a jsme mnohem tolerantnější, zvláště k menšinám. Ovšem tak to vypadá pouze na povrchu.
Když se podíváme blíže, zjistíme, že to až tak nefunguje. Pokud jde o ženy, tak ty jsou stále ještě mnohdy sexualizovány, nehledě na fakt, že mnohdy dostávají za stejnou práci nižší plat než muži. V tomto případě máme tedy do rovnosti hodně daleko. O tom, že jsou mnohem častěji oběťmi sexuálního násilí, asi není třeba hovořit.
Pokud jde o jiné minoritní skupiny, tak i ty se stávají stále více diskriminovány. Vidět to můžeme například v USA, kde se prosazuje stále více zákonů, které jdou právě proti minoritám, především pak členům LGBTQ+ komunity. Ano, na povrchu se zdá, že jsou tito lidé více akceptováni, ve skutečnosti však tato doba pomalu končí a vypadá to, že se vracíme zpět do starých časů.
Co tedy můžeme dělat? Popravdě řečeno, příliš toho není. Jedinou možností je tlačit na politiky. Jistě, ti vytváří zákony, avšak je pravdou, že se snaží zároveň udržet si své voliče, nebo skupinu voličů. Bude tedy prosazovat to, co mu, podle jeho názoru, přinese nejvíce politických bodů a zajistí úspěch i v dalších volbách. Půjdou tedy tím směrem, který si přeje většina lidí.
Ukazuje se tedy, že situace není ani zdaleka tak růžová, jak se může na první pohled zdát. A to samozřejmě není dobře. Je tedy jen na nás, abychom se to pokusili změnit. Alespoň v naší zemi máme zatím parlamentní demokracii, což znamená, že si můžeme volit politiky, kteří budou prosazovat skutečnou toleranci. A o tu by nám mělo jít především. Nikdy totiž nemůžeme vědět, zda se my či někdo z našich blízkých neocitne na druhé straně barikády.
